27.3.2007, Učitelské noviny
Pozvání mediátora není prohrou, ale vítězstvím
Není jednoduché připustit skutečnost, že mám problém, že mám konflikt. Protože v současné společnosti většinou platí, že mít konflikt není v pořádku, že je to vlastně selhání. „Jenže konflikt je zcela běžným vyústěním vztahů a má svůj vývoj,“ říká TATJANA ŠIŠKOVÁ, předsedkyně Asociace mediátorů ČR, a její kolegyně HELENA STÖHROVÁ, se kterými jsme o možnostech mediace hovořili.
Je třeba naslouchat kolegům
Pokud bychom si včas všimli znaků počínajícího konfliktu, mohli bychom ho řešit určitě jednodušším způsobem, než když se řešení takového konfliktu zanedbá, když konflikt vyvrcholí, když postaví mezi obě strany sporu obtížně překročitelné hradby. Bohužel, chybnou představou často je, že drobné odlišnosti a nesoulady se vlastně vyřeší samy, že si jich není nutné všímat.
Často se také stává, že člověk ve vedoucí pozici je přesvědčen, že prostě musí vše rozhodnout (a tím podle svého vyřešit) sám. Přitom podstatně účelnější pro atmosféru ve skupině, kterou řídí, i pro věcnost řešení je výhodnější vtáhnout do hledání možností a východisek co nejvíce pracovníků. Jistě, ředitel nebo výchovný poradce má definované své kompetence a poslední slovo je na něm. Než se ale k němu dojde, je účelné vyslechnout názory co nejvíce zúčastněných. I rodičů. Je možné informovat je v takových případech o nových pravidlech, předpisech, postupech. Učitelé zase mohou vyslechnout očekávání rodičů. I takové vzájemné informace mohou být prevencí vzniku pozdějších konfliktů a střetů.
Pomocí mediátora je možné řešit i ve školství problémy, které nastanou mezi lidmi, například mezi představitelem školy a představitelem obce, mezi učiteli a ředitelem, mezi rodiči a zástupci školy. “Pokud by se objevil spor mezi školou a státem, předmětem sporu, který by mediátor pomáhal řešit, by byla systémová změna, změna pravidel či nové strukturální procesy.“
Při mediaci jsou účastníci vždy kompetentní lidé,kteří řeší spor sami, jen využívají neutrální osobu, protože se vytvořila řada překážek : emoce zejména strachu či hněvu,a v důsledku toho nemožnost se slyšet, vnímat, jen hledat argumenty na obranu a tím pádem nevidět možnou spolupráci. To by byla práce prostředníka,odborníka na efektivní komunikaci.
Ve školství se o mediaci neví
„Problémy vznikající ve školství řešíme s pomocí mediátora minimálně. To se ale může změnit. Uskutečňujeme v současné době projekt, díky kterému můžeme nabídnout facilitační a mediační služby do konce ledna příštího roku bezplatně v Praze i školám,“ říká T. Šišková. (Jinak se pochopitelně jedná o služby placené, a protože jsou vysoce odborné, není to služba laciná – ovšem v porovnání s platbami právníkům a se soudními poplatky, které by v případě soudního sporu museli platit to zase není tolik.) Jde o projekt, který je zaměřen na pomoc lidem znevýhodněných a ohrožených na trhu práce. A protože na školách zcela běžně pracují zaměstnanci starší než 45 let (ti do zmiňované skupiny pracovníků patří a konfliktem v rámci školy nebo mezi školou a například zřizovatelem mohou být ohroženi – pokud by se problém nevyřešil, mohli by o své místo přijít), je možné, aby nás v případě potřeby pomoci tyto instituce vyhledaly.
„V současnosti jednáme například s jednou velkou školou, kde potřebují pomoci najít dohodu v konfliktu, který tam vzplanul. Ve sporu figurují pedagogové, navíc s různými názory na problém, rodiče, zřizovatel, vztahy jsou velmi vyostřené, ale je možné jim pomocí facilitační a pak mediační služby pomoci. Výsledkem bude formulování východisek a cílů, které by byly přijatelné pro všechny, na nichž by se všichni dohodli a byli ochotni a schopni k nim směřovat,“ poznamenává H. Stöhrová.
Délka facilitace a mediace se nedá obecně definovat. Záleží na ochotě účastníků hledat společná slova, záleží na tom, kolik času jsou ochotni řešení sporu věnovat,dále kolik času spor vyžaduje a pochopitelně (v případě, že nejde o naši nabídku v rámci zmíněného bezplatného projektu) kolik jsou připraveni investovat finančních prostředků.
Rozhodování a demokracie
Problém je, že lidé na různých stupních řízení nejsou často schopni a ochotni uvažovat o tom, že by se problém dal řešit jiným způsobem, než který navrhují oni. Obvykle jsou zvyklí rozhodovat ne pomocí demokratických postupů, ale mocensky (i když je to na základě kompetencí, které daná autorita má, na řešení se obvykle nikdo jiný nepodílí). Zdánlivě jde o rychlejší řešení problémů, ve skupině obvykle ale takový postup hromadí negativní emoce a vztahy a výrazně se zvyšuje nebezpečí vzniku hlubokých konfliktů.
Možnost vyjádřit se k řešení problému („angažovat se“) je známkou demokracie. Stejnou známkou je však zodpovědnost, kterou člověk za svoje názory a za svoje chování nese.
Konflikt je velmi důležitá součást života,protože každý máme jinou výchovu, jinak situaci vnímáme, jiné věci očekáváme a na základě toho vznikající nedorozumění je jen logickým vyústěním situace.Jen je dobré sednout za kulatý stůl, vyjasňovat si odlišnosti, porozumět jim a hledat řešení, které vyhovuje všem přítomným. Vždyť budou dále vedle sebe pracovat,potkávat se a řešit další nedorozumění.
Bohužel, stále ještě s konfliktem nedokážeme pracovat bez strachu či otevřenosti pro řešení navržené druhými a využít ho pro pozitivní vývoj nejen vztahů, ale i hledaných výsledků. A o tom, že je možné přizvat si prostředníka, mediátora, se obvykle neví.
„Naše země je ‚sudičská‘ a často direktivní. Zřizovatel vstupuje do školy a říká – já zřizuji, já rozhoduji, podle mého to bude! Jenže on v té škole nežije, nezná dopodrobna její každodenní problémy, on není většinou ani odborníkem na vzdělávání. Pokud je rozumný, navrhne alternativy, které jsou v jeho silách - a nechá představitele školy, aby si v rámci možností zvolili řešení, které pro ně bude nejvýhodnější a nejpřijatelnější. Silové řešení může vést ke sporu, který nakonec rozhoduje soud.Je to sice legitimní možnost, není to ale ani ideální, ani rychlá, ani laciná cesta. Mediátor, který do sporu vstoupí včas a se souhlasem obou stran, může pomoci najít v klidu rozumné a pro obě strany přijatelné řešení. Nebude poražených, nebude jen jeden vítěz, zvítězí obě strany a ještě si zachovají či vytvoří prostor pro budoucí spolupráci. To může někdo obtížně chápat, protože prostředník v naší společnosti je obvykle autorita, která nařídí, navrhuje, řeší a hlavně soudí a určí viníka. Mediátor, který neřeší, jen provází úskalími situace (včetně práce s emocemi, které ke konfliktu patří) vytvoří cestu k efektivnějšímu řešení problému, strany tu cestu již procházejí samy“ říká předsedkyně Asociace mediátorů T. Šišková.
Mediace je metoda rychlého a kultivovaného mimosoudního řešení konfliktů a sporů za asistence třetí neutrální strany - mediátora, který vede jednání sporných stran tak, aby mohly vytvořit vzájemně přijatelnou dohodu. Jedná se o neformální proces řešení konfliktu, ve kterém jsou obě strany přítomny dobrovolně. Cílem mediačního procesu je vyvážená, reálná, konkrétní, časově vymezená, dosažitelná a měřitelná dohoda. V případě, kde to zákon vyžaduje, je mediační dohoda předkládána soudu ke schválení. Mediátor pomáhá stranám zlepšit momentální situaci a zaměřit se na podstatné věci v budoucnosti.
Mediační sezení probíhá obvykle po dobu tří hodin a ve složitějších případech je zapotřebí v průměru šesti až osmi takovýchto sezení. Strany mají možnost kdykoliv mediaci ukončit.
Mediátor je profesionál v oblasti efektivního vyjednávání, který řídí proces mediace, s případnou specializací v oblasti projednávaného tématu. Pro uchování své neutrality není mediátor ve sporu nikterak zájmově nebo mocensky angažován, tj. není obhájcem ani poradcem zúčastněných stran, nerozhoduje o jejich případné vině či nevině. Jeho role spočívá v profesionálním vedení procesu a oboustranné podpoře účastníků tak, aby nalezli konstruktivní řešení a překonali sporné otázky v průběhu diskuse.
Úkolem mediátora je zprostředkovat mezi stranami oboustrannou výměnu informací, které doposud vzájemně nevnímaly či si je nemohly z nejrůznějších důvodů sdělit. Dále jim napomáhá v definování společných a rozdílných zájmů a na základě toho usnadňuje stranám nalezení oboustranně přijatelných řešení ve všech předmětech jednání. Mediátor také pracuje s emocemi stran, napomáhá k jejich oboustrannému respektování a zajišťuje tak vzájemné porozumění prožívání a vnímání dané situace.
Facilitátor je odborník na vedení procesu dorozumívání ve skupině. Umožňuje každému aktivně se účastnit a vyslovit názor. Pomáhá lidem najít nejlepší řešení. Je to člověk, který se snaží usnadnit formulování cílů a pak jejich řešení ve skupině. Proces facilitace a proces mediace se dá kombinovat.
Text: RADMIL ŠVANCAR
Copyright © 2006 Asociace mediátorů České republiky